PTÁM SE...
Proč ztrácím slova, když tě vidím a přitom chtěla bych Ti tolik říct.
Ten strach, co ve mě probouzí Tvá pýcha, když jiskří Ti z očí,
je silnější než láska, co k tobě cítím...
Proč jindy máš v očích nejistotu, když nejevím o tebe zájem
a ten strach z prohry mě dokáže zas vrátit na zem.
Tvý oči jsou tak upřímný a tajemný, smůla, že neumím v nich číst...
Proč furt čekám na těch pár slov, až řeknou mi CHCI S TEBOU BÝT.
A ten úsměv, co přede mnou skrýváš za svými sladkými rty,
nikdy nepatřil mi a asi ani nikdy nebude.
Proč furt dál jen doufám, že jednou budu Ti moc říct to,
co jsem chtěla už dávno - MILUJU TĚ!
Proč každej sen co sním je o Tobě a o mě? Trvá to už víc než sto nocí a ještě víc dní.
Je to nejkrásnější sen a furt se vrací. Ne proto, že spím, ale myslím na Tebe.
Je o nás dvou...
Teď bych tě chtěla obejmout, mám v sobě tolik lásky, kterou Ti chci projevit.
Chci, abys věděl, že jsem tady a budu pro Tebe žít,
i když mi nedáváš tolik lásky, kolik bych si přála mít.
Tak proč nedokážu zapomenout...?
Komentáře
Přehled komentářů
Zas ten "namyšlenej kudrnáč"...,prostě jsem byla tenkrát fakt zamilovaná až po uši... Co na tom,že ten jeho úsměv neznamenal nic víc,než opětování mého..., že mě jeho oči vyhledávaly každé ráno na zastávce plné studentů jen proto,že cítil můj upřený pohled.On věděl,že se mi líbí a dívám se! Bylo to jeho ego,které mne fascinovalo? Nevím...
můj komentář
(Marg@Rita, 5. 10. 2006 16:35)